Mikrobiologická laboratoř - Metodická ujednání

 

Odběry jednotlivých materiálů

 

Horní cesty dýchací

Odběr výtěrů
Výtěry z hrdla, mandlí, nosohltanu a hrtanu se doporučuje provádět nejlépe ráno nalačno nebo 2-3 hodiny po jídle. Vyšetřovaná osoba nemá před odběrem výtěru pít nebo jíst, kloktat, ani používat ústní antiseptika, aby nebyla snížena pravděpodobnost záchytu infekčního agens. Odběr nalačno se doporučuje také z důvodu, že zavedením tamponu do hrdla se u některých lidí vyvolá dávivý reflex a při plném žaludku i zvracení. Může být vyvolán i kašel, proto má stát odebírající zdravotník před vyšetřovanou osobou stranou nebo se chránit průhledným štítem.
Při odběru může pacient stát nebo sedět. Obvykle stačí pacienta vyzvat, aby široce otevřel ústa, vyplázl jazyk a řekl ,,ááá“. U méně klidných pacientů je třeba před prohlédnutím hrdla a zavedením tamponu stlačit jazyk dřevěnou lékařskou lopatkou. U dětí je třeba mít pomocníka, který vezme dítě na klín, mezi kolena sevře dolní končetiny dítěte, jednou rukou si přitisknout hlavu dítěte na rameno, druhou rukou obejme a tím fixuje obě horní končetiny, případně i bradu dítěte. Pokud nechce dítě otevřít ústa a zatíná zuby, může pomoci stlačení nosu, aby dítě nemohlo dýchat nosem.
Tampon se ze zkumavky vyjímá teprve těsně před odběrem výtěru, nesmí se nikam odkládat, aby nedošlo k jeho kontaminaci. Rychlou manipulací lze omezit nebezpečí event. kontaminace tampónu ze vzduchu.

Krk – výtěry z mandlí
Při odběru výtěrů z mandlí se zavedeným tamponem na plastové tyčince co nejdůkladněji otře povrch jedné a pak druhé mandle. Tampon se přitom otáčí šroubovitým pohybem a současně se pohybuje po celé konvexitě mandle shora dolů. Cílem je setřít podle možnosti celý dostupný povrch mandlí a současně zvlhčit sekretem mandlí co možná největší část povrchu tampónu. Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies).

Výtěr z nosohltanu
Výtěr z nosohltanu lze odebírat pouze tamponem na hliníkové tyčince (drátě). Jsou dvě přístupové cesty.

  • nosem: tampon je jemně veden po patře nosní dírky tak, aby se dotkl zadní stěny nasopharyngu. Vlastní stěr je proveden jemnými, krouživými pohyby v krátkém časovém intervalu (5-10s).
  • ústy: před vlastním odběrem se drát s tampónem povytáhne ze zkumavky, jeho konec (v délce 2-4cm, podle vyšetřované osoby) se ohne do úhlu 90-110˚, jazyk se stlačí dřevěnou lékařskou lopatkou a tampon se zavede bez dotyku ústních sliznic za zadní okraj měkkého patra, otočí se opatrně koncem vzhůru a setře se sliznice v klenbě nosohltanu. Tampon se vytáhne podobným způsobem, jakým byl zaveden, opět bez dotyku sliznic, pinzetou se drát narovná a tampon se opatrně zasune do zkumavky s transportní půdou (např. Amies). Méně vhodné je vyrovnávat drát o okraj zkumavky, protože při takovém postupu se část materiálu z tamponu otře o vnitřní stěnu zkumavky. Indikací k tomuto odběru je pertuse.

 

Výtěr z hrtanu
Výtěry z hrtanu (laryngu) se odebírají tamponem na hliníkové tyčince (drátě) jehož konec se před odběrem ohne v délce 2-5 cm do úhlu asi 100-140o. Pacient vyplázne jazyk a může si jej přidržet sterilním čtverečkem mulu. Tampon se může zvlhčit ponořením do sterilního fyziologického roztoku a po odstříknutí přebytku roztoku se zavede bez dotyku se sliznicí nad hltanovou příklopku.Vyšetřovaná osoba se vyzve, aby několikrát zakašlala. Kapénky sekretu dýchacích cest se zachytí na tampon. Tampon opatrně vyjmeme, drát se vyrovná a tampon zasune do zkumavky s transportní půdou (např. Amies).

Výtěr z nosní dutiny
Při odběru nosních výtěrů se tampon na plastové tyčince zavádí opatrně šroubovitým pohybem jednak do dolního nosního průduchu, jednak po povytažení šikmo vzhůru do přední části nosní dutiny. Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies).

Výtěry z ucha
Ze zevního zvukovodu se odebírají výtěry obvykle tamponem na plastové tyčince, který se zavádí šroubovitým pohybem. Pokud je zvukovod suchý bez sekretu, je výhodnější použít tampon zvlhčený sterilním fyziologickým roztokem.
K výtěru středního ucha je výhodnější použít tampon na hliníkové tyčince.
Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies).

Výtěry ze zevního oka
Výtěry ze zevního oka, tj. spojivkového vaku, rohovky, okrajů očních víček, se provádějí tamponem na špejli, může být i zvlhčený sterilním fyziologickým roztokem. Spojivkový vak se vytírá šroubovitým pohybem tamponu, který se zavede po odchlípení víčka od oční koule zhruba rovnoběžně s čelem. Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies).

Výtěr z ran a hnisavých kožních lézí
Pokud je to možné, je lépe hnis nebo sekret nabrat do stříkačky. Není li to možné, pak setřít spodinu při periferii rány, nedotknout se ale při okolí léze. Na tampon lze zachytit i hnis z furunklu, impetiga apod., nejlépe po narušení krytu sterilním nástrojem nebo po incizi. Odběr nutno provést asepticky, okolí, resp. kryt puchýře nebo furunklu je třeba před narušením a odběrem materiálu dezinfikovat.
Tampon by měl být sekretem řádně prosáknut. Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies).
Zvláštním tamponem lze zhotovit nátěr na sklíčko nebo otisk na sklíčko.

Výtěr z pochvy
Výtěr z pochvy se provádí za kontroly poševních zrcadel. Sterilním tamponem, který se následně vyhodí, se odstraní hlen z děložního čípku. Podle místního nálezu a diagnózy se odebírá sekret ze zadní klenby poševní nebo ze zevního ústí děložního čípku. Odebírají se vždy nejméně dva tampony. Jeden pro kultivační vyšetření (v transportní půdě), druhý pro mikroskopické vyšetření - MOP (nátěr na sklíčka – při podezření na trichomonády vždy dvě sklíčka), případně další tampon na chlamydie, mykomplasma nebo Neisseria gonorrhoeae (viz dále).

Výtěr z konečníku
Při odběru výtěru z konečníku stojí pacient v předklonu a rukama si roztahuje hýždě nebo klečí na lůžku a opírá se o lokty, může však ležet i na boku. Odběr lze provést i u nemocného, který leží na zádech s roztaženými a pokrčenými dolními končetinami. Pacient se vyzve aby zatlačil jako na stolici, do konečníku se mu vsune asi do hloubky 5 cm odběrový tampon a pootočí se jím. Po odběru se tampon vloží do transportní půdy (např. Amies). Jen vzorky zaslané v transportní půdě lze vyšetřit na přítomnost kampylobaktera. Vzhledem k epidemiologickým dopadům pozitivního nálezu je třeba uvést i adresu nemocného.
Při hromadných vyšetřeních (kontakty se salmonelózou) je vhodné se nejprve domluvit s laboratoří.

Odběr moči
Před odběrem moče důkladně omýt genitál včetně zevní ústí močové roury vodou a mýdlem, u žen se přitom roztáhnou stydké pysky a ponechají roztažené i při močení, aby moč nepřišla do styku se sliznicemi genitálu. Zachytí se až střední proud moči (u uretritidy počáteční, u prostatitidy konečný). Odběr se provádí do sterilní zkumavky a ta se zazátkuje.
Zpravidla stačí 3-5ml. Vzorek je třeba ihned zaslat do laboratoře nebo uložit nanejvýš na 18 hodin při 4oC.
Je také možné použít orientační metodu - soupravu Uricult, která obsahuje nádobku s destičkou, na které je agar pro kultivaci bakterií. Vyšroubuje se uzávěr včetně destičky s kultivačními půdami z nádobky. Tyto půdy nesmějí být kontaminovány dotekem s prsty nebo jakýmikoliv předměty. Je nejlepší podržet po dobu odběru víčko ve vzduchu nebo je nejvýše odložit na manipulační stolek tak, aby destička s kultivačními půdami směřovala vzhůru a o nic se neopírala. Střední proud moči (odběr viz výše) se odebere do sterilní kádinky nebo přímo do plastické nádobky z Uricultu. Destička se močí poleje nebo se destička ponoří do čerstvé moči ve sterilní kádince nebo do plastické nádobky z Uricultu tak, aby byl celý povrch agaru namočen. Po několika sekundách se vyjme, přebytek moči se nechá stéci na dolní okraj destičky a bez dotyku s půdami se nechá nasát do filtračního (sacího) papíru. Pokud se k odběru moči použila nádobka Uricultu, moč se vylije a prudkým odstříknutím se odstraní zbytky. Teprve pak se naočkované půdy zasunou do nádobky a víčko se zašroubuje. Nouzově se může Uricult naočkovat i tím způsobem, že se obě půdy postupně podrží ve středním proudu moči. Přebytek moči se pak odstraní stejným způsobem jako při klasickém použití Uricultu. Lékař může nádobku vložit svisle do inkubátoru na 16-24 hod. přímo v ordinaci, jak je použití Uricultu původně určeno. Jinak lze zaslat Uricult ke kultivaci do laboratoře.
Do laboratoře je lépe zaslat moč ve sterilní zkumavce.

Odběr hnisu, punktátu a exudátů
Materiál se nabírá sterilní stříkačkou do sterilní zkumavky, ihned se zazátkuje a okamžitě se odesílá do laboratoře. Náběr na tampon je méně vhodný. Jen pokud je materiál příliš hustý, lze ho nabrat vatovým tamponem bezprostředně po incizi (řezu), před odběrem však vždy musí být důkladně dezinfikováno místo punkce nebo incize. Rozhodně není vhodné odebírat hnis do zkumavky přiložené přímo k incizi, protože povrch zkumavky není sterilní a materiál i rána mohou být zkontaminovány. Je-li materiálu málo, ponechá se ve stříkačce a na jehlu se napíchne sterilní gumová zátka a takto se zašle do laboratoře. Nezapomínat na údaje o antibiotické léčbě. Při těchto odběrech je třeba zvážit i možnost anaerobní infekce (viz dále).

Odběr na anaerobní kultivaci
Při podezření na anaerobní infekci se doporučuje odebírat vzorky hnisu, punktáty i exudáty do sterilních stříkaček. Ze stříkačky se odstříkne vzduch : jehla na stříkačce se zavede do prázdné sterilní zkumavky, která se přidrží dnem vzhůru nad jehlou a vzduch vystříkneme do jejího prostoru. Tím se zabrání vzniku infekčního aerosolu. Po odstříknutí vzduchu se jehla stříkačky vpíchne do sterilní gumové zátky, aby bylo zabráněno přístupu vzduchu k materiálu. Zvláště u tohoto materiálu je nutný velmi rychlý transport do laboratoře, protože anaeroby jsou citlivé na kyslík a některé hynou za přístupu vzduchu už během několika minut.

Odběr sputa
Sputum se odebírá do sterilní zkumavky, tak zvané sputovky. Pacient po důkladném poučení vykašle sekret z dolních cest dýchacích po pečlivém opakovaném výplachu dutiny ústní pitnou vodou (odstranění kontaminující orofaryngeální flóry). Je vhodné se přesvědčit, zda jsou ve vzorku přítomny hnisavé vločky, protože vyšetřovat pouhé sliny nemá smysl.
Sputum musí být co nejrychleji transportováno do laboratoře, vzorek je potřeba zpracovat do 2 hodin, při delším uchovávání musí být skladován při chladničkové teplotě.

Odběr krve
Vyšetření se může indikovat při horečnatých stavech, endokarditídách, pneumoniích, epiglotitidě nebo horečkách neznámé etiologie.
Krev na hemokultivaci se odebírá především při septických onemocněních, u nichž se mikrobi opakovaně vyplavují z ložiska do oběhu. Mikrobi nejsou v krvi trvale, proto záleží nejen na správné technice odběru krve na hemokultivaci, ale také na době, kdy se odběr provede. Největší naděje na záchyt bakteriémie je před začátkem vzestupu teploty nebo nejvýše na začátku teplotního vzestupu. U endokarditid se doporučuje odebírat několik vzorků krve v krátkém odstupu. Zásadně má být krev odebírána před nasazením antibiotik. Odběr po začátku léčení antibiotiky dává už jen malou naději na záchyt původce endokarditidy.

Postup při odběru:

  • dezinfekce místa venepunkce nejdříve 70% alkoholem, pak tamponem smočeným v jodovém preparátu (otírat od centra), nechat zaschnout, dezinfikované místo už nepalpovat
  • provést stěr kůže sterilním tamponem na plastové tyčince (pro kontrolu sterility), která se zasune do zkumavky s transportní půdou a odešle se do laboratoře s hemokultivační nádobkou
  • do stříkačky nabrat 10ml (u dětí 5ml) krve
  • u hemokultivační nádobky odstranit zelenou umělohmotnou čepičku a odezinfikovat gumovou zátku 70% alkoholem, po zaschnutí dezinfekčního prostředku na zátce, vstřiknout krev do nádobky, krev s bujonem v lahvičce důkladně promíchat (hemokultivační nádobky se před použitím skladují při pokojové teplotě 18-25 ˚C)
  • po odběru otřít jodový preparát z kůže alkoholem
  • nádobku dobře popsat
  • nelze-li ji okamžitě odeslat do laboratoře, uchovává se při pokojové teplotě

Běžně se provádějí tři odběry během jednoho dne, nejlépe na začátku třesavky a před podáním antibiotik. Frekvence a časování odběru se řídí charakterem klinického obrazu a teplotní křivky: akutní sepse: 2-3 hemokultury z různých venepunkcí během 15 minut

  • akutní endokarditis: 3 hemokultury ze 3 venepunkcí během 2-3 hodin
  • subakutní endokarditis: 3 hemokultury ze 3 venepunkcí během 2-3 hodin,
    jsou-li do 24 hodin negativní, opakují se ještě jednou
  • horečka neznámé etiologie: 2-3 hemokultury v intervalech 1 hodiny, jsou-li do
    jsou-li do 24 hodin negativní, opakují se ještě jednou

 

Odběr na Neisseria gonorrhoeae
K vyšetření se především zasílají sekrety z urogenitálu (prostatický sekret, výtěr z uretry, výtěr z pochvy), případně sekret ze spojivkového vaku, stěr z mandlí, hlen z rektálních krypt, krev, kloubní punktát, likvor. Výtěry se zasílají v transportní půdě při pokojové teplotě co nejdříve do laboratoře. Odběr na Chlamydia trachomatis
K přímé detekci chlamydiového antigenu pomocí testu CLEARVIEW CHLAMYDIA MF lze využít endocervikální výtěr a moč (u mužů).

Postup při endocervikálním výtěru:

  • odběr se provádí za pomoci gynekologických zrcadel, sterilním tamponem, který se následně vyhodí, se odstraní hlen z povrchu děložního čípku
  • sterilní tampon na plastové tyčince se sterilně vyjme z transportní tuby (odběrová souprava Clearview), tampon se zavede do endocervixu,kde se s ním asi 10-30 sekund otáčí
  • tampon se vyjme a bez dotyku povrchu vaginy se zasune do transportní tuby zpět a odešle do laboratoře – při odeslání do 24 hodin při pokojové teplotě nebo do 5 dnů při skladování při teplotě od + 2 ˚C do 8 ˚C (v lednici)

Postup při odběru moči:

  • nejlépe je odebrat ranní moč nebo by pacient neměl močit alespoň 1 hodinu před odběrem - z prvního proudu moči se odebere 20-30 ml do sterilní zkumavky
  • moč se zasílá do laboratoře do 6 hod při pokojové teplotě nebo do 5 dnů při skladování při teplotě od + 2 °C do +8 °C (v lednici)

 

Odběr k vyšetření Mycoplasma hominis a Ureoplasma ureoliticum
K vyšetření lze zaslat stěr ze sliznice (z endocervixu, z uretry, z vaginy, u novorozenců z krku, z nosohltanu a z očí), moč nebo méně frekventovaná vyšetření sperma, likvoru nebo bronchiální tekutiny novorozenců.

Postup při stěru ze sliznic:

  • odběr se provádí z požadovaného místa sliznice sterilním tamponem na plastové tyčince (odběr musí být razantní vzhledem k adherenci mykoplazmat na buňky sliznic), ten se zalomí do originální lahvičky s médiem (MYCOPLASMA DUO)
    Lahvička s mediem se před použitím skladuje při teplotě od + 2 °C do +8 °C (v lednici).
    Vzorky jsou transportovány v transportním mediu a jsou skladovány do 48 hod. při pokojové teplotě nebo do 72 hod. při teplotě +2 °C do +8 °C.

Postup při odběru moči:

  • doporučuje se odebírat asi 10ml první ranní moči z prvního proudu do sterilní zkumavky (obecně se vyšetření moči nedoporučuje pro velké množství falešně pozitivních a negativních výsledků vlivem pH)
  • odeslání do 2 hodin při pokojové teplotě nebo do 24 hod. při teplotě 4 °C

 

Odběr na vyšetření rotavirů a adenovirů ve stolici
K vyšetření lze zaslat rektální výtěr (viz výše) nebo stolici o velikosti lískového oříšku, stolici lze odebrat speciální odběrovou soupravou s lopatičkou používanou při odběru na parazitologické vyšetření.

TISK STRÁNKY

Poliklinika Bioregena s.r.o.

Vajgarská 1141
198 00 Praha 9 - Kyje

tel.: viz.ordinace
e-mail: poliklinika@bioregena.cz

Kontaktujte mě

Nechejte se kontaktovat našimi odborníky. Je to snadné, stačí vybrat oblast Vašeho zájmu a zadat kontakt na Vás. Odborníci Vás budou v nejbližší možné době kontaktovat.